Fotovoltaické články jsou stále dosti drahou záležitostí, částečně i díky ceně čistého křemíku, který je nepostradatelný pro jejich výrobu. Navíc tohoto prvku začíná být v celosvětovém měřítku nedostatek, protože v současnosti patří mezi nejdůležitější suroviny v elektrotechnice. Situace na trhu s křemíkem začíná být tak napjatá, že čínská společnost Trina Solar Ltd., jeden z předních světových výrobců fotovoltaických článků, připravuje výstavbu vlastního závodu na výrobu křemíku polovodičové kvality. U dalších materiálů, jež používáme při konstrukci slunečních baterií, jako telurid kademnatý CdTe a selenid měďnato-indito-gallitý CuInGaSe4, je situace podobná. Jinudy se vydali Cyrus Wadia z Lawrence Berkeley National Laboratory a A. Paul Alivisatos z University of California v Berkeley. Vytipovali sulfid železnatý FeS, sulfid měďnatý CuS a oxid měďnatý CuO jako látky vhodné pro výrobu solárních článků, které by mohly být dostupnější a hlavně výrazně levnější.
Jinou zajímavou variantu představují solární články z oxidu titaničitého s adsorbovanými barvivy, které zajišťují co největší zachycení dopadajícího světla. Při pohlcení fotonu vznikne v oxidu titaničitém pár elektron – díra. Čím rychleji elektron odstraníme, tím vyšší je účinnost článku, protože se nemůže vrátit na stejné místo, kde byl původně. Hovoříme o rekombinaci s dírou. Skupina taiwanských a australských vědců zvýšila rychlost přenosu elektronu tím, že vrstvy oxidu titaničitého pokládá na pole z nanotrubic z oxidu ciničito-inditého, jež slouží jako běžný vodivý podklad. Zvětšení plochy styky obou materiálů usnadní přenos elektronů.
Ke zvýšení účinnosti solárních článků může přispěv i práce Jaime Gomez Rival a jeho kolegů z eindhovenských laboratoří amsterdamského Institute for Atomic and Molecular Physics. Připravili pole z nanotrubic fosfidu gallitého různé délky, které v širokém spektru záření a úhlů dopadu odráží jen extrémně malé množství světla.
